第一千三百九十二章 语经,家经,出离界经 增支部5集198经到200经

198 语经


第八经


"诸比丘,具足五支的言语是善说,而非恶说,是无过失的,不被智者所责备的。哪五支呢?


1. 适时而说(在适当的时候说);

2. 真实而说(说真实的话);

3. 柔和而说(说柔软温和的话);

4. 有益而说(说有意义、有利益的话);

5. 以慈心而说(以慈爱之心来说)。


诸比丘,具足这五支的言语,是善说,而非恶说,是无过失的,不被智者所责备的。"


第八经终。


199 家经


第九经


"诸比丘,当持戒的出家人前往某家时,那里的人们以五种方式产生大量的功德。哪五种呢?


诸比丘,在持戒的出家人前来拜访该家时,人们见到他们而令心生净信。诸比丘,那个家在那个时候,便走上了趣向天界的道路。


诸比丘,在持戒的出家人前来拜访该家时,人们起身迎接、礼拜、提供座位。诸比丘,那个家在那个时候,便走上了趣向高贵族姓的道路。


诸比丘,在持戒的出家人前来拜访该家时,人们去除悭吝的垢秽。诸比丘,那个家在那个时候,便走上了趣向大权势的道路。


诸比丘,在持戒的出家人前来拜访该家时,人们尽自己所能、尽自己的力量来分施。诸比丘,那个家在那个时候,便走上了趣向大财富的道路。


诸比丘,在持戒的出家人前来拜访该家时,人们询问、提问、听闻佛法。诸比丘,那个家在那个时候,便走上了趣向大智慧的道路。


诸比丘,当持戒的出家人前往某家时,那里的人们以这五种方式产生大量的功德。"


第九经终。


200 出离界经


第十经


"诸比丘,有这五种出离界。哪五种呢?


诸比丘,在此,比丘作意欲(感官欲乐)时,心不趋入于欲,不澄净,不安住,不解脱。然而,当他作意出离(离欲)时,心趋入于出离,澄净,安住,解脱。他的那个心善逝、善修习、善升起、善解脱、善离系于诸欲。那些以欲为缘而生起的诸漏、苦恼、热恼,他从它们中解脱了,他不感受那种苦受。这被说为诸欲的出离。


再者,诸比丘,比丘作意瞋恚时,心不趋入于瞋恚,不澄净,不安住,不解脱。然而,当他作意无瞋恚时,心趋入于无瞋恚,澄净,安住,解脱。他的那个心善逝、善修习、善升起、善解脱、善离系于瞋恚。那些以瞋恚为缘而生起的诸漏、苦恼、热恼,他从它们中解脱了,他不感受那种苦受。这被说为瞋恚的出离。


再者,诸比丘,比丘作意恼害时,心不趋入于恼害,不澄净,不安住,不解脱。然而,当他作意无恼害时,心趋入于无恼害,澄净,安住,解脱。他的那个心善逝、善修习、善升起、善解脱、善离系于恼害。那些以恼害为缘而生起的诸漏、苦恼、热恼,他从它们中解脱了,他不感受那种苦受。这被说为恼害的出离。


再者,诸比丘,比丘作意色(物质形态)时,心不趋入于色,不澄净,不安住,不解脱。然而,当他作意无色时,心趋入于无色,澄净,安住,解脱。他的那个心善逝、善修习、善升起、善解脱、善离系于诸色。那些以色为缘而生起的诸漏、苦恼、热恼,他从它们中解脱了,他不感受那种苦受。这被说为诸色的出离。


再者,诸比丘,比丘作意有身(自我身见、五蕴身)时,心不趋入于有身,不澄净,不安住,不解脱。然而,当他作意有身之灭时,心趋入于有身之灭,澄净,安住,解脱。他的那个心善逝、善修习、善升起、善解脱、善离系于有身。那些以有身为缘而生起的诸漏、苦恼、热恼,他从它们中解脱了,他不感受那种苦受。这被说为有身的出离。


对于他,欲之喜乐不再随眠,瞋恚之喜乐不再随眠,恼害之喜乐不再随眠,色之喜乐不再随眠,有身之喜乐不再随眠。他由于不随眠于欲之喜乐,不随眠于瞋恚之喜乐,不随眠于恼害之喜乐,不随眠于色之喜乐,不随眠于有身之喜乐——诸比丘,这被称为:比丘无随眠者,他截断了渴爱,解除了结缚,由于完全地彻底了知了“我慢”(慢的完全止灭),而到达了苦的终点。


诸比丘,这就是五种出离界。"


第十经终。


婆罗门品第五终。


其摄颂曰:


首那与多那,僧伽罗婆,

迦罗拏巴利与频祇耶尼,

梦与雨与语,

家与出离界。


第四个五十经完毕。


巴利语原版经文


AN.5.198/ 8. Vācāsuttaṃ

   198. “Pañcahi bhikkhave, aṅgehi samannāgatā vācā subhāsitā hoti, no dubbhāsitā, anavajjā ca ananuvajjā ca viññūnaṃ. Katamehi pañcahi? Kālena ca bhāsitā hoti, saccā ca bhāsitā hoti, saṇhā ca bhāsitā hoti, atthasaṃhitā ca bhāsitā hoti, mettacittena ca bhāsitā hoti. Imehi kho, bhikkhave, pañcahi aṅgehi samannāgatā vācā subhāsitā hoti, no dubbhāsitā, anavajjā ca ananuvajjā ca viññūnan”ti. Aṭṭhamaṃ.


AN.5.199/ 9. Kulasuttaṃ

   199. “Yaṃ, bhikkhave, sīlavanto pabbajitā kulaṃ upasaṅkamanti, tattha manussā pañcahi ṭhānehi bahuṃ puññaṃ pasavanti. Katamehi pañcahi? Yasmiṃ, bhikkhave, samaye sīlavante pabbajite kulaṃ upasaṅkamante manussā disvā cittāni pasādenti, saggasaṃvattanikaṃ, bhikkhave, taṃ kulaṃ tasmiṃ samaye paṭipadaṃ paṭipannaṃ hoti.

   “Yasmiṃ, bhikkhave, samaye sīlavante pabbajite kulaṃ upasaṅkamante manussā paccuṭṭhenti abhivādenti āsanaṃ denti, uccākulīnasaṃvattanikaṃ, bhikkhave, taṃ kulaṃ tasmiṃ samaye paṭipadaṃ paṭipannaṃ hoti.

   “Yasmiṃ, bhikkhave, samaye sīlavante pabbajite kulaṃ upasaṅkamante manussā maccheramalaṃ paṭivinenti, mahesakkhasaṃvattanikaṃ, bhikkhave, taṃ kulaṃ tasmiṃ samaye paṭipadaṃ paṭipannaṃ hoti.

   “Yasmiṃ, bhikkhave, samaye sīlavante pabbajite kulaṃ upasaṅkamante manussā yathāsatti yathābalaṃ saṃvibhajanti, mahābhogasaṃvattanikaṃ bhikkhave, taṃ kulaṃ tasmiṃ samaye paṭipadaṃ paṭipannaṃ hoti.

   “Yasmiṃ, bhikkhave, samaye sīlavante pabbajite kulaṃ upasaṅkamante manussā paripucchanti paripañhanti dhammaṃ suṇanti, mahāpaññāsaṃvattanikaṃ, bhikkhave, taṃ kulaṃ tasmiṃ samaye paṭipadaṃ paṭipannaṃ hoti. Yaṃ bhikkhave, sīlavanto pabbajitā kulaṃ upasaṅkamanti, tattha manussā imehi pañcahi ṭhānehi bahuṃ puññaṃ pasavantī”ti. Navamaṃ.


AN.5.200/ 10. Nissāraṇīyasuttaṃ

   200. “Pañcimā bhikkhave, nissāraṇīyā dhātuyo. Katamā pañca? Idha, bhikkhave, bhikkhuno kāmaṃ manasikaroto kāmesu cittaṃ na pakkhandati nappasīdati na santiṭṭhati na vimuccati. Nekkhammaṃ kho panassa manasikaroto nekkhamme cittaṃ pakkhandati pasīdati santiṭṭhati vimuccati. Tassa taṃ cittaṃ sugataṃ subhāvitaṃ suvuṭṭhitaṃ suvimuttaṃ suvisaṃyuttaṃ kāmehi; ye ca kāmapaccayā uppajjanti āsavā vighātapariḷāhā, mutto so tehi, na so taṃ vedanaṃ vediyati. Idamakkhātaṃ kāmānaṃ nissaraṇaṃ.

   “Puna caparaṃ, bhikkhave, bhikkhuno byāpādaṃ manasikaroto byāpāde cittaṃ na pakkhandati nappasīdati na santiṭṭhati na vimuccati. Abyāpādaṃ kho panassa manasikaroto abyāpāde cittaṃ pakkhandati pasīdati santiṭṭhati vimuccati. Tassa taṃ cittaṃ sugataṃ subhāvitaṃ suvuṭṭhitaṃ suvimuttaṃ suvisaṃyuttaṃ byāpādena; ye ca byāpādapaccayā uppajjanti āsavā vighātapariḷāhā, mutto so tehi, na so taṃ vedanaṃ vediyati. Idamakkhātaṃ byāpādassa nissaraṇaṃ.

   “Puna caparaṃ, bhikkhave, bhikkhuno vihesaṃ manasikaroto vihesāya cittaṃ na pakkhandati nappasīdati na santiṭṭhati na vimuccati. Avihesaṃ kho panassa manasikaroto avihesāya cittaṃ pakkhandati pasīdati santiṭṭhati vimuccati. Tassa taṃ cittaṃ sugataṃ subhāvitaṃ suvuṭṭhitaṃ suvimuttaṃ suvisaṃyuttaṃ vihesāya; ye ca vihesāpaccayā uppajjanti āsavā vighātapariḷāhā, mutto so tehi, na so taṃ vedanaṃ vediyati. Idamakkhātaṃ vihesāya nissaraṇaṃ.

   “Puna caparaṃ, bhikkhave, bhikkhuno rūpaṃ manasikaroto rūpe cittaṃ na pakkhandati nappasīdati na santiṭṭhati na vimuccati. Arūpaṃ kho panassa manasikaroto arūpe cittaṃ pakkhandati pasīdati santiṭṭhati vimuccati. Tassa taṃ cittaṃ sugataṃ subhāvitaṃ suvuṭṭhitaṃ suvimuttaṃ suvisaṃyuttaṃ rūpehi; ye ca rūpapaccayā uppajjanti āsavā vighātapariḷāhā, mutto so tehi, na so taṃ vedanaṃ vediyati. Idamakkhātaṃ rūpānaṃ nissaraṇaṃ.

   “Puna caparaṃ, bhikkhave, bhikkhuno sakkāyaṃ manasikaroto sakkāye cittaṃ na pakkhandati nappasīdati na santiṭṭhati na vimuccati. Sakkāyanirodhaṃ kho panassa manasikaroto sakkāyanirodhe cittaṃ pakkhandati pasīdati santiṭṭhati vimuccati. Tassa taṃ cittaṃ sugataṃ subhāvitaṃ suvuṭṭhitaṃ suvimuttaṃ suvisaṃyuttaṃ sakkāyena; ye ca sakkāyapaccayā uppajjanti āsavā vighātapariḷāhā, mutto so tehi, na so taṃ vedanaṃ vediyati. Idamakkhātaṃ sakkāyassa nissaraṇaṃ.

   “Tassa kāmanandīpi nānuseti, byāpādanandīpi nānuseti, vihesānandīpi nānuseti rūpanandīpi nānuseti, sakkāyanandīpi nānuseti (so) kāmanandiyāpi ananusayā, byāpādanandiyāpi ananusayā, vihesānandiyāpi ananusayā, rūpanandiyāpi ananusayā, sakkāyanandiyāpi ananusayā. Ayaṃ vuccati, bhikkhave, bhikkhu niranusayo, acchecchi taṇhaṃ, vivattayi saṃyojanaṃ, sammā mānābhisamayā antamakāsi dukkhassa. Imā kho, bhikkhave, pañca nissāraṇīyā dhātuyo”ti. Dasamaṃ.

  Brāhmaṇavaggo pañcamo.

   Tassuddānaṃ–

   Soṇo doṇo saṅgāravo, kāraṇapālī ca piṅgiyānī.

  Supinā ca vassā vācā, kulaṃ nissāraṇīyena cāti.

  Catutthaṃpaṇṇāsakaṃ samatto.


“第一千三百九十二章 语经,家经,出离界经 增支部5集198经到200经” 的相关文章

第十二章 什么欲望是世间排名第一的欲望?

相应部3相应12经/五位国王经(憍萨罗相应/有偈篇/祇夜)有个时候,以波斯匿王为首的五位国王正在讨论一个问题:「什么欲望是最让人贪爱不舍、恋恋不忘,排名第一的欲望呢?」五位国王有各自的说法,其中有位国王说:「眼睛看见的事物,比如看见黄金珠宝,看见国色天香的女子,看见等等的事物就是最让人陶醉,最让人贪...

第四十二章 内心没有可以砍伐的树木

相应部7相应17经/监工经(婆罗门相应/有偈篇/祇夜)有个时候,佛陀住在骄萨罗国的某处森林中,那时,有个婆罗门正在监督工人砍伐树木,他看见佛陀正在一颗大树下静坐,于是他心里就想:「我在这片森林里监督工人砍伐树木,我以监督工人砍伐树木为乐,而这个静坐的出家人,他以什么为乐呢?」想完,这个婆罗门就走到佛...

第五十章 什么是正确的修行方法?

相应部12相应3经/道迹经(因缘相应/因缘篇/修多罗)有个时候,佛陀住在舍卫城的祇树林给孤独园,有一天,佛陀对出家弟子们说:“弟子们,如来已经为你们讲说了缘起法(缘起法解释,见第四十八章、第四十九章),现在如来为你们讲说什么是错误的修行方法,什么是正确的修行方法,错误的修行方法会让你们继续在生死轮回...

第五十五章 烦恼和痛苦是真实存在的吗?

相应部12相应17经/裸行者迦叶经(因缘相应/因缘篇/修多罗)有个时候,佛陀住在王舍城栗鼠饲养处的竹林中,有一天,佛陀在中午前,穿上法衣,拿着饭钵,到王舍城里挨家挨户,不分贫富贵贱的化缘饭食。有一个裸体修行人迦叶看到佛陀在远处化缘,就走近佛陀,他与佛陀互相问候后,站在一边,裸体修行人迦叶对佛陀说:“...

第五十六章 什么人才是有智慧的人?

相应部12相应19经/愚痴者贤智者经(因缘相应/因缘篇/修多罗)有个时候,佛陀住在舍卫城的祇树林给孤独园。有一天,佛陀对出家弟子们说:“弟子们,世间人被无明(无明解释,见第四十九章)妨碍、障碍,被贪爱束缚捆绑,他们就会执着的认为世间的这个身体是真实存在的。当他们的眼睛、耳朵、鼻子、舌头、身体、内心接...

第六十章 证悟解脱果位的方法

相应部12相应23经/近因经(因缘相应/因缘篇/修多罗)有个时候,佛陀住在舍卫城的祇树林给孤独园。有一天,佛陀对出家弟子们说:“弟子们,如来说开启智慧的人才能从烦恼和痛苦中解脱出来。弟子们,要开启什么智慧才能除灭烦恼和痛苦呢?那就是要知道和明白:「世间的物质事物,包括世间人的物质身体是如何聚集形成出...